Jakákoliv budova musí splňovat velké množství bezpečnostních nařízení. Jedním z nich je pak i požadavek, aby danou stavbu bylo možné kdykoliv rychle odvětrat, bez ohledu na to, jaké jsou venku zrovna podmínky.
Tento účel v naprosté většině budov plní okna, avšak u některých typů staveb je není možné instalovat, například pokud uvnitř máme něco, co potřebuje konstantní světelné podmínky, či přímo tmu.
Také u rozlehlých, nízkých budov se ukázalo, že okna sama k odvětrávání nestačí. Proto se zde instalují nejrůznější výměníky vzduchu, které jej často zároveň i čistí a ohřívají či ochlazují na stanovenou teplotu. S tímto se setkáme nejčastěji v nejrůznějších supermarketech, ale i ve výrobních halách.
Samozřejmě se můžeme ptát, proč je vůbec toto nařízení stanoveno. Koneckonců, než se vzduch vydýchá natolik, že se sníží obsah kyslíku, trvá to poměrně dlouho, a to i v místech s velkou koncentrací lidí. Popravdě, důvody jsou zde dva.
Tím prvním je výměna vydýchaného vzduchu. Jistě, kyslíku příliš neubude, avšak zvyšující se koncentrace oxidu uhličitého je problém. Stačí si vzpomenout na vydýchaný vzduch například ve třídě během posledních vyučovacích hodin, když se například kvůli zimě neotevírají okna, a jak to narušuje soustředění.
To však není jediný důvod. Tím druhým je nutnost vyměnit co nejrychleji vzduch při úniku plynu. A vzhledem k tomu, že ten je zaveden prakticky v každé budově, je toto nebezpečí velmi reálné. Některé z nich navíc nejsou jen jedovaté, nýbrž i velmi hořlavé, což představuje další riziko. Je tedy nutné mít možnost co nejrychleji snížit jejich koncentraci, aby nedošlo k neštěstí.
Je tedy jasně vidět, že důvody pro tato nařízení jsou, a to velmi silné. Je tedy proto v nejlepším zájmu každého z nás, abychom se jím řídili a nesnažili se jej obejít. Následky by totiž nemusely být zrovna pěkné.