Mobilní telefony jsou součástí už úplně každého člověka. Abych se přiznala, tak osobně neznám žádného člověka, který by neměl vůbec mobilní telefon nebo s tím neuměl zacházet. Tedy když opomenu třeba sousedku anebo mou babičku a dědu, protože ti to tři opravdu neumí zacházet s mobilním telefonem. Tedy umí z něj samozřejmě akorát někomu zavolat, ale že by uměli třeba poslat sms nebo se podívat na něco dalšího, tak tohle vůbec ne. Ale mě tohle ale nevadí, protože jim vždycky moc ráda pomůžu, když potřebují třeba vyzvednout sms nebo se na něco s mobilním telefonu podívat. Ale nejhorší je, když přijde sousedka a stále něco chce s mobilním telefonem. A opravdu není taky výjimka, že mě kolikrát vzbudí třeba o půlnoci večer anebo v šest ráno, že jí přišla sms nebo jí někdo volal a ona se nemůže podívat, kdo jí volal.
A vždycky je to práce s mobilním telefonem na pár sekund a ona mě místo toho, aby mě nechala spát, tak mě raději vzbudí, aby se to dozvěděla. A stejně vždycky na devadesát devět procent mi řekne, že to je blbost, že mě ani nemusela budit, protože ten, kdo jí volal je úplně na nic. A už mě to opravdu tak moc vadí, že si říkám, že jí to řeknu. Kolikrát jsem jí taky psala různě na papír návod, jak z mobilního telefonu vyzvednout SMS zprávu anebo jak se podívat, kdo jí, v jakou dobu volal.
Jenomže ona to prý neumí ani podle návodu. Je to opravdu složité. A mě už opravdu dochází nervy a já asi jednoho dne už vybuchnu a řeknu jí pěkně něco od plic. Nejhorší ale na tom je, že ona pomlouvá babičku, že neumí s mobilním telefonem, přičemž ona je úplně na tom stejně, takže si myslím, že by měla být ticho a raději říct někomu jinému z okolí, ať jí pomůže s mobilním telefonem. A máte taky nějaké takové smutné, úsměvné zkušenosti? Pokud ano, tak jistě víte, jak mi vždycky bylo.