Za práci náleží každému odpovídající odměna. Nikdo nepracuje jenom proto, aby měl jeho zaměstnavatel, tedy majitel nějaké firmy, radost a aby tento z bezplatné práce svého zaměstnance těžil.
Jenže ono by zřejmě také mělo být každému hned zkraje jasné, kolik že za svoji práci vlastně dostane. Protože je třeba vědět, co všechno si za takové příjmy bude možné pořídit, musí být jisté, že to bude stačit přinejmenším ke snesitelnému životu.
Tudíž je normální, že zaměstnavatel oznámí zaměstnanci, kolik bude za určitou práci vypláceno. Sdělí se zkrátka, kolik dostane ten pracující hrubého. To je totiž pro zaměstnavatele ta nejjednodušší možnost, jak udat, kolik onomu zaměstnanci poskytne.
Jenže pro zaměstnance to může být stále ještě velká neznámá. Protože hrubá mzda, kterou zaměstnavatel poskytne, nikdy na zaměstnancově účtu nebo ve výplatním sáčku neskončí. Nejdříve si z ní totiž odkrojí stát daň z příjmu a ubere se tu i sociální a zdravotní pojištění. A až potom je zřejmé, kolik že ještě zbude na zaměstnance samotného.
A jak to zařídit, aby člověk hned věděl, kolik mu z oné hrubé mzdy připadne? Nemusí to být vlastně vůbec složité. Ona se totiž dá čistá mzda z té hrubé v podstatě velice jednoduše vypočítat, a to i tehdy, když člověk není zdatným účetním a nemá přehled o všech zákonech a předpisech, jež do toho nějak zasahují.
Stačí jednoduše zabrousit na internet a zde využít příslušnou kalkulačku. A už za okamžik může být zřejmé, zda dostane zaměstnanec na ruku dost nebo bude naopak nucen živořit nebo onu práci dokonce odmítnout jako finančně nezajímavou.
Ale i odmítnutí takové práce je něco, co není vůbec špatnou volbou. Je lepší rovnou nějakou nevyhovující nabídku odmítnout, než čekat na zklamání z nejbližší výplaty. A pochopitelně i všech dalších výplat, jež také určitě nedosáhnou výše slíbené hrubé mzdy.